Mily
30. 01. 2013
Viděno v TV a ač staršího data, pro mě premiéra. A tleskám, dodívala jsem se bez nudy až do konce. Neotřelé a solidně zpracované téma. Ivana Chýlková byla dobrá, věřila jsem jí, že je úspěšná, leč poněkud uštvaná žena velkého světa, toužící po teple lidského vztahu. Co mě trochu vadilo a to je nešvar víc filmů, pořád se chlastalo a kouřilo. Při pohledu na to, se moje plíce rychle dusily a játra pomalu tvrdla. Co bych pokritizovala dále, časté scény jízdy v autě, vyjímku tvořily samozřejmě záběry, kdy paní ministryně je pronásledovaná tajemným autem. A dobrá scéna byla, jak se hlavní hrdinka jednou vrací domů, v zrcátku vidí zase to černé auto, je noc, ona sama v autě, zmocní se jí strach a úzkost, zajede do malé uličky, vyskočí z auta a běží sotva dechu popadaje, různými zákoutími k domu. Barák měli sice dobrý, takový rozlehlý, samé okno, situovaný uprostřed zahrady. V mírové době a ve dne, by musela být radost v něm bydlet. Ale takto, v noci, s otevřenou brankou a se zlosyny v zádech....brr.... jsem byla nervózní, i když pronásledovaná dorazila do azylu svého domova. Nebylo totiž jisté, zda nebezpečí nepokračuje, ba bylo docela pravděpodobné, že se zlosynové skrývají někde v temné zahradě, a barák plný osvětlených, nezažaluzovaných oken, jim poslouží jako výhoda, a pronásledované může taky prolétnou hlavou kulka. Uf, to se mi ulevilo, když se tak nestalo. V jakém protikladu bylo, kdy pronásledovaná, po právě prožitém dramatickém návratu, se vzlykajíc, choulí na posteli a tu hle, otevřou se dveře a ze zadních komnat se vynoří, v nedbalkách a naprosto relaxovaný, její povedený manžel. Film stojí rozhodně za vidění a dávám 60. |